Nemoc COVID-19 je přenosné a vysoce infekční onemocnění, k jehož přenosu může mj. dojít také při výkonu povolání. Dne 25. 3. 2020 vydal výbor Společnosti pracovního lékařství ČLS JEP Stanovisko k podmínkám uznání nemoci COVID-19 za nemoc z povolání ve smyslu nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání. Podrobnosti o tomto Stanovisku můžete naleznout v článku o Podmínkách pro uznání onemocnění COVID-19 za nemoc z povolání, který naleznete zde.
Ustanovení § 269 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, stanoví že zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou nemocí z povolání, jestliže zaměstnanec naposledy před jejím zjištěním pracoval u zaměstnavatele za podmínek, za nichž vzniká nemoc z povolání, kterou byl postižen. Aby měl zaměstnanec nárok na náhradu škody nebo nemajetkovou újmu vzniklou nemocí z povolání, musí být splněny podmínky pro uznání nemoci z povolání stanovené na základě:
- Zjištěného zdravotního stavu – onemocnění musí být klinicky manifestní (musí být podklady ve zdravotnické dokumentaci prokazující klinickou manifestaci včetně uvedené diagnózy U07.1) a onemocnění musí být rovněž potvrzeno laboratorním vyšetřením.
- Ověření podmínek vzniku nemoci z povolání podle nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání – posuzuje se, zda jsou na místě výkonu práce splněny předpoklady k tomu, aby mohla daná nemoc z povolání vzniknout. Při tomto ověřování dochází k šetření a měření na pracovišti zaměstnavatele. V rámci tohoto procesu je prováděno např. různé testování, odebrání potřebných vzorků, získání dalších poznatků či záznamů. Nemoc COVID-19 jako nemoc přenosná a parazitární/nemoc přenosná a parazitární vzniklá v zahraničí musí vzniknout při práci, u níž je prokázáno riziko nákazy/při práci v epidemiologicky obtížných oblastech s rizikem nákazy.
Na základě zjištěného zdravotního stavu a výsledku ověření podmínek vzniku nemoci z povolání by měl být příslušným poskytovatelem pracovnělékařských služeb vydán lékařský posudek, který v souladu s ustanovením § 62 odst. 5 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, stanoví, zda se nemoc posuzované osoby (zaměstnance) uznává nebo neuznává za nemoc z povolání.
V případě uznání nemoci COVID-19 za nemoc z povolání má zaměstnanec vůči zaměstnavateli nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy vzniklou nemocí z povolání. Zaměstnanec má zejména nárok na:
- náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti,
- náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti,
- náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění,
- náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s léčením,
- náhradu věcné škody.
Pokud došlo v souvislosti s nemocí z povolání k úmrtí zaměstnance, pak je možné požadovat:
- náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s léčením a náhradu přiměřených nákladů spojených s pohřbem,
- náhradu nákladů na výživu pozůstalých,
- jednorázové odškodnění pozůstalých.
Na závěr je vhodné poznamenat, že nesprávné nebo neúplné provedení postupu při zjišťování nemoci z povolání vede mnohdy k tomu, že zaměstnanci je právo na příslušné odškodnění majetkové škody či nemajetkové újmy částečně nebo úplně odepřeno. Proto je třeba se v případě vzniku nemoci z povolání včas obrátit na odborníka v oblasti pracovního práva. Naše advokátní kancelář má v této oblasti dlouholeté zkušenosti, a proto v případě, kdy máte podezření na nemoc z povolání, nás neváhejte kontaktovat.
