Nemoc COVID-19 je přenosné a vysoce infekční onemocnění, k jehož přenosu může mj. dojít také při výkonu povolání. Dne 25. 3. 2020 vydal výbor Společnosti pracovního lékařství ČLS JEP Stanovisko k podmínkám uznání nemoci COVID-19 za nemoc z povolání ve smyslu nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání.
Příloha nařízení vlády č. 290/1995 Sb., obsahuje seznam nemocí z povolání, kdy konkrétně položka 1, pod kterou patří nemoci přenosné a parazitární, které vznikají při práci, u níž je prokázáno riziko nákazy, příp. položka 3., pod kterou patří nemoci přenosné a parazitární vzniklé v zahraničí při práci v epidemiologicky obtížných oblastech s rizikem nákazy, uvedená v kapitole V tohoto nařízení, představuje otevřenou položku pro různé biologické činitele, mezi které by bylo možné zařadit i onemocnění COVID-19. Výše uvedené Stanovisko stanoví podmínky, při jejichž splnění by onemocnění COVID-19 mělo být uznáno za nemoc z povolání.
Aby mohlo být onemocnění COVID-19 uznáno za nemoc z povolání, musí být splněny tyto podmínky:
- Onemocnění musí být klinicky manifestní (musí být podklady ve zdravotnické dokumentaci prokazující klinickou manifestaci včetně uvedené diagnózy U07.1) a onemocnění musí být rovněž potvrzeno laboratorním vyšetřením.
- Musí být hygienickým (epidemiologickým) šetřením ověřeno, že jsou splněny podmínky práce uvedené v seznamu nemocí z povolání (nemoc COVID-19 musí vzniknout při práci, u níž je prokázáno riziko nákazy, příp. při práci v epidemiologicky obtížných oblastech s rizikem nákazy).
Podmínky jsou tedy splněny, pokud osoba onemocněla klinicky manifestním onemocněním s laboratorně potvrzenou diagnózou COVID-19 a v inkubační době tohoto onemocnění v zaměstnání, resp. při práci, u níž je prokázáno riziko nákazy, přišla prokazatelně do úzkého profesního kontaktu s jinou osobou, pozitivní na COVID-19, a to v inkubační době této jiné osoby nebo v době manifestních projevů nemoci.
Naopak o nemoc z povolání nepůjde, pokud osoba byla pouze pozitivně testována, ale klinicky manifestním onemocněním COVID-19 neonemocněla (tzn., že osoba neměla klinické příznaky onemocnění a byla např. jen v karanténě).
S tímto Stanoviskem se ztotožňuje i Ministerstvo zdravotnictví, které by prostřednictvím pověřených poskytovatelů zdravotních služeb mělo přijímat žádosti o uznání onemocnění COVID-19 za nemoc z povolání a ověřovat podmínky vzniku onemocnění jako nemoci z povolání.
Situace se stále vyvíjí. V současné době probíhají práce na zpracování odborného podkladu, který stanoví podrobnější informace a bude sloužit pro naplnění druhé podmínky stanovené Stanoviskem.
Naše advokátní kancelář se v rámci své činnosti na tuto problematiku úzce specializuje,
a proto jsme připraveni Vám v této oblasti poskytnout právní pomoc a aktuální informace.
